Listopad 2013

30.11.

30. listopadu 2013 v 22:45 | Annie
x

25.11.

25. listopadu 2013 v 21:33 | Annie
Nejhorší je slyšet kluky mluvit o holkách za jejich zády... Víte, vůbec si nemyslím, že by to byli idioti. Spíše si ze všeho dokážou udělat srandu, neřešit to. A vůbec si neuvědomí, co to může udělat se sebevědomím té dotyčné... Že to vlastně není vtipné.
Abych to uvedla na pravou míru- pár holek mi není sympatických ve škole. A spíše se bavím s klukama. Takže slyším né-moc-lichotivé poznámky na něčí "prdel". A tak si říkám, jak asi mluví o mně, když nejsem poblíž? A chtěla bych to vůbec vědět?

Víte, já se vždycky cítila děsně tlustě. Pamatuju si na dny, kdy mi bylo takových 8 let a koukala jsem se na kamarádčiny dlouhý vlasy a hubený nohy a snila, že tak jednou budu vypadat i já. Pamatuju si, když jsem se snažila nasoukat do džínů v obchodu. Pamatuju si, jak mi máma možná v 10ti koupila růžový triko a já si ho natěšeně vzala do školy. A pak jsem si vysloužila přezdívku "růžový prase", zatímco jsem jedla "mrtvou žábu" (= list ledového salátu v housce..)

A pak se lidi diví, že mi vadí jak vypadám, a že se bojím jíst před lidmi, když jsem vyrostla ve světě pro který jsem nikdy nebyla dost dobrá.

xxx

5/10 shit

23. listopadu 2013 v 4:51 | Annie
SHit.
Protože jsem to pokazila
Protože párty.
A tak jsem se na chvíli cítila úplně mimo.
Ve svém vlastním světě.
Stejně mě nikdo nezná.
Možná ani já sebe ne.

Uplést si dlouhý cop.
Jako kdybych byla princezna.
Doma nosit vytahaný trika.
Abych se cítila hubeně.
Aspoň na chvíli.
Poslouchat písničky.
Uvařit si velké kafe s mlékem.
Utratit našetřené peníze v e-spohu.
A život se zdá být lepší.

červenou rtěnkou jsem napsala na zrcadlo
"be fabulous"
Jako kdyby to znamenalo kdo ví co.
Jako kdyby to byl nějaký smysl života.
Jako kdyby to nebylo úplně ubohé.

Točit se dokola
A motat se po pokoji
A jednou jít třeba na balkón
Zkusit letět pryč.


21.11. (4/10)

22. listopadu 2013 v 3:13 | Annie
x


20.11. (3/10)

20. listopadu 2013 v 13:07 | Annie
x


19.11. (2/10)

19. listopadu 2013 v 17:41 | Annie
x


1/10 Cut-the-fat

18. listopadu 2013 v 4:14 | Annie
x

13.11.

13. listopadu 2013 v 22:34 | Annie
x


11.11.

11. listopadu 2013 v 13:25 | Annie
x

9.11.

10. listopadu 2013 v 1:12 | Annie
x


8.11.

8. listopadu 2013 v 13:54 | Annie
x


7.11.

8. listopadu 2013 v 2:00 | Annie
Sn: banana mug cake s borůvkami a lžící ricotty
Sv: jablko, půl proteinové tyčinky, kafe s mlékem
Ob: ledový salát (150g) s 60g kuřecího masa a hrst krutonů (kupovaný salát)
Sv: dušená zelenina s ricottou
Sv: kafe s mlékem, půl jablka
Ve: kuřecí steak, zeleninový salát (restaurace)

Hudba na plný pecky.
A oni tancovali.
A zpívali.
A já si přála
prostě jen utéct pryč.


6.11. sushi

7. listopadu 2013 v 1:43 | Annie
Každý den přijdou dvě chvíle, kdy je mi všechno jedno a jenom bych žrala. První přijde hned po snídani. A druhá po obědě. Dneska jsem to více-méně zvládla. Trošku jsem to přehnala s pohybem (nechtěně) a všechno mě bolí :D

V obchodě jsem se koukala na sushi. Nikdy jsem to nejedla. Do syrové ryby bych nešla, ale s okurkou a sýrem, proč ne. Prodavačka viděla moji nerozhodnost, tak říkala, že zrovna dělá čerstvé, dala mi dva kousky ochutnat a mně pak bylo blbé si to nekoupit :D A jestli mi chutnalo? Ale jo, nebylo to špatné- a především jsem umírala hlady :D Takže hezky při odchodu z obchodu jsem si balík rozbalila (proč taky čekat a sníst to v klidu doma, že..) a rukama jsem to házela do pusy. Jsem to ale gurmán, haha :D

Sn: banana mug cake (jak jinak), borůvky, půl jablka
Sv: půl balíku sushi (s okurkou a krémovým sýrem)
Ob: půl balíku sushi, 2 rajčata, půl avokáda, cca 150g ricotta, hrst mandlí
Sv: miska mléka s cereáliemi, půl jablka, lžíce medu
Ve: kuřecí směs s brokolicí a cuketou

Zítra to bude lepší :)
Zmenšit porce.
Jíst více zeleniny.
A bude to fajn.


5.11.

6. listopadu 2013 v 3:59 | Annie
Zase jsem to udělala.
Motání hlavy.
A rychlý tlukot srdce- ťuk ťuk ťuk.
Lapání po dechu.
Rozmazaná řasenka.
Pláč. Strach, že to nezvládnu. Pohled do zrcadla. Zhnusení.

A najednou jsem jen chtěla běžet.
Utéct od toho.
Jako kdyby se to nestalo.
Jako kdybych dnešek mohla vymazat.

A tak jsem si oblékla černou a utíkala.
Lesem.
Slyšela jsem šepoty.
Myslela jsem si, že mě pronásledují.
Chtěli mě chytit.
Tak jsem utíkala ještě rychleji.
A zažila jsem úplně stejný pocit...

Motání hlavy
tlukot srdce- ťuk ťuk ťuk
Lapání po dechu
A rozmazaná řasenka...

Protože
dvě rozdílné věci můžou vyvolat úplně stejný pocit...



4.11.

4. listopadu 2013 v 20:08 | Annie
Protože raději budu ta, co nejí nic tučného. Ta, co si neobjedná pizzu, protože má moc kalorii.
Raději budu hubená než se přežírat.
Protože je to nechutné, protože je to trapné. Protože je to hrozný pocit, když pod sebou ztratíte kontrolu.
Když si slíbíte, že od zítřka to bude dobré. A stejně víte, že to nedodržíte.
Protože dny ubíhají tak rychle- a vlastně vůbec nevíte, jak je to možné.
Nežijete. Přežíváte. Přejete si zemřít. Usnout navěky. Nikdy se neprobudit. Nemít problém s jídlem. Nemyslet na to.
Co se stalo s tou veselou holčičkou, která nesnášela spánek? Vstávala nadšeně v 6 ráno a chodila spát o půl noci? Protože spánek byl moc nudný, spánek byl pro ty, kteří neumí žít.
Tak teď se snaží prospat co nejvíce. Zavřít oči. Nic necítit.
Koukněte na fotky. Nikdo by to do ní neřekl. Nikdo by neřekl, že za úsměvem je tolik bolesti, kterou se snaží skrýt jak jen to je možné.
Je to děsivé, jak dlouho jsem se snažila být normální. Jíst zdravě. A dostatečně. A pravidelně. A občas si "dopřát" jako normální člověk. A akorát jsem se přejídala.
Tak se pojďme vrátit co chvíle, kdy jsem byla... šťastnější.